neděle 26. října 2014

Zednářství je proti Naší Paní Fátimské (2010)


Zednářství je proti Naší Paní Fátimské (2010)
Vyznání bývalého zednáře
John Salza
The Fatima Crusader, č. 95, léto 2010.
John Salza, který zná zednářské rituály z nitra svobodného zednářství, je nanejvýš kvalifikován k tomu, aby poukázal na to, že zednářství je opravdu pohanským náboženstvím  -které vyznává ďábla – zatímco předstírá, že je jen další bratrskou organizací. Tato část promluvy Johna Salzy nám pomůže lépe pochopit smrtelné nebezpečí, před nímž nás Naše Paní Fátimská varovala ve Třetím tajemství, jak vysvětlil P. Kramer ve své promluvě na str. 32 tohoto čísla.
Zednářství je nepřítelem Církve, a jak se dnes dozvíme, Naše Paní nás po mnoho staletí varovala, že zednářství pronikne do Církve, zkazí hierarchii a povede duše k zatracení. V této prezentaci nejprve promluvím o některých velmi důležitých historických bodech, které ukazují, že zednářství je proti Naší Paní, a budu mluvit o zednářských rituálech a nakonec uzavřu povídáním o tom, jaký účinek má zednářství na katolickou Církev.
Byl jsem zednářem
Tak tedy, proč bych já měl mít kvalifikaci o tomhle mluvit? Nu, ačkoliv jsem se narodil jako katolík a jsem katolíkem celý život, stal jsem se také svobodným zednářem. Po skončení práv mě mnoho katolíků žádalo, abych se přidal ke svobodným zednářům, což je v Americe velmi obvyklé. Byli mi prezentováni jednoduše jako společenský klub, který mi pomůže rozvinout obchodní kontakty. Měl jsem dojem, že americké zednářství se od evropského liší, a tak mi to bylo i vysvětlováno. Když jsem hledal radu u farních kněží, řekli mi totéž. A tak jsem necítil potřebu dále to zkoumat. V tomto období mého života jsem se stal zednářským mistrem, zednářem 32. stupně, členem Shriners (The Shriners neboli Shrine Masons, zednáři svatyně, je zednářská charitativní organizace – pozn. překl.). Byl jsem členem dvou lóží, působil jsem jako vedoucí osobnost v jedné z těchto lóží, než jsem odešel, měl jsem být zvolen Uctívaným velmistrem, a obdržel jsem velmi řídké osvědčení, Diplom způsobilosti, který mě opravňoval školit ostatní zednáře v zednářských rituálech. To doslova vyžaduje, aby si člověk uložil do paměti všechny rituály zednářství modré lóže (první 3 stupně zednářství, tj. nižší svěcení, ve kterých však působí převážná většina zednářů – pozn. překl.), všechny pozice, což jsem učinil, takže vím, co zednářství učí, protože já sám jsem to učil.
Amerika a zednářský omyl
Jak jsem řekl, v Americe není zednářství považováno za škodlivé, je jednoduše považováno za společenskou organizaci, a já jsem se sám sebe často ptal, proč tomu tak je? Proč je vnímáno jinak než v Evropě? A důvodem, kterým začnu je, že Amerika nikdy nebyla katolickou zemí. Amerika byla založena svobodnými zednáři a zednářská ideologie je zakotvena v Ústavě Spojených států. Například v zakládací klauzuli tam, kde vláda /stvrzuje, že/ nebude brát ohled na žádné náboženství. To je odmítnutím společenské vlády Našeho Pána Ježíše Krista. V klauzuli o svobodném praktikování, která dává člověku právo vyznávat jakékoliv náboženství – opět v protikladu ke katolické víře. Amerika žije náboženství svobodného zednářství a to je důvod, proč zednářství není považováno za hrozbu. Byli to členové Nejvyššího soudu Spojených států, kteří stvořili doktrínu odluky Církve a státu ve Spojených státech za prezidentů Roosevelta, Trumana a Eisenhowera (z nichž všichni byli zednáři). Ti dohromady jmenovali dvanáct členů Nejvyššího soudu, kteří všichni byli zednáři. Od roku 1941 do roku 1971 zednáři dominovali Nejvyššímu soudu a skrze soudní rozhodnutí stvořili zednářskou doktrínu odluky Církve a státu.
Dvacet třikrát odsouzené zednářství
Katolíci by to měli vědět nejlépe, protože jen zřídka které jiné omyly byly zavrženy tak často jako zednářství. Při svém pátrání jsem objevil, že dvanáct papežů vydalo ne méně než dvacet tři různých zavržení svobodného zednářství. A toto učení je považováno za část řádného a obecného učitelského úřadu Církve a je pro duše všech katolíků závazné. Církev vždy měla jasný postoj k zednářství.
Fátima varuje před svobodným zednářstvím
Nyní bych se rád obrátil k Fátimě a pokusil se vám podat náhled na to, jak jsou Fátima a zednářství spjaté. Víme o třech tajemstvích nebo o třech částech jednoho tajemství. Zaprvé, máme vizi pekla, zadruhé, Naše Paní vyjevila nebo nás varovala ohledně omylů Ruska a potřebě zasvětit Rusko Jejímu Neposkvrněnému srdci, a zatřetí, existuje vize biskupa v bílém. Bez jakékoliv další informace tedy vidíme varování ohledně omylů, ohledně lidí, kteří půjdou do pekla a toho, jak je nějakým způsobem Církev zahrnuta do třetí části, protože je do ní zahrnut papež.
Pak ve čtvrté Vzpomínce píše sestra Lucie slova Naší Paní: „V Portugalsku zůstane dogma víry vždy zachováno atd.“, což samozřejmě znamená, že dogma víry nebude zachováno všude.
Proč? Kvůli těmto omylům. To co tedy máme, jsou omyly Ruska, které otravují svět a Církev a vedou duše do pekla.
Co jsou tedy ty omyly Ruska? Jsou naprosto totožné s omyly zednářství. Naprosto totožné. Krátce řečeno, odmítnutí Ježíše Krista a Jeho svaté katolické Církve. Odmítnutí teze „Bůh stvořil člověka“ a oslava teze „člověk stvořil boha“. Odmítnutí nadpřirozeného a oslava přirozeného. Proto je zednářství náboženstvím naturalismu. My všichni můžeme být bratry na úrovni přirozeného, ale jestliže odmítneme úroveň nadpřirozeného, nemůžeme být bratry v řádu milosti. Bratry a sestrami jsem jen, když jsme sjednoceni v Kristu a v Jeho mystickém Těle skrze milost. Nakonec je to otázka Boha versus satana a tak to sestra Lucie staví. Řekla, že satan chce svést rozhodující bitvu s Naší Paní a my si musíme vybrat...
Zednářství je falešným náboženstvím
Zednáři si obecně nárokují, že jejich umění povstalo od operativních zednářů, kteří stavěli hmotné stavby, katedrály v Evropě, a během období osvícenství (což bylo období, během nějž existovalo hnutí za vynětí člověka z područí církevní autority a nadpřirozeného zjevení) začali přizývat do zednářství další lidi – bankéře, právníky, řemeslníky atd. A tomu se říká spekulativní zednářství.
Zednářství jak se dnes praktikuje je tedy v podstatě duchovní organizace, protože stejně jako operativní zednáři stavěli hmotné stavby, dnešní zednáři se snaží stavět duchovní stavby a jejich rituály jsou duchovně orientované. Zednářské odmítání nadpřirozených pravd víry a zednářské propagování naturalismu jsou jasně vtěleny do zednářských rituálů a já vám nyní dám některé příklady.
Zednářský rituál je blasfémií a uctívá soubor pohanských bohů
V prvním zednářském stupni – a tyto rituály jsou rituály, které jsou všeobecně platné – všichni muži, kteří vstupují do zednářství, zažívají, co vám nyní řeknu. V prvním zednářském stupni je kandidát na zednáře požádán, aby se svlékl, odložil všechno oblečení kromě spodního prádla, ale to není vše. Je také požádán, aby si odložil řetízek s křížkem, škapulíř, svůj snubní prsten, protože jak rituál zvláště říká, člověk si nemá s sebou brát nic „urážlivého nebo obranného do lóže“. Urážlivého, protože katolicismus uráží zednářství a obranného, protože chtějí, aby byl člověk zranitelný. Nechtějí, aby měl duchovní obranu.
Zednářská blasfémie
Člověk také dostane na krk smyčku a tato smyčka symbolizuje jeho vztah k profánnímu světu, jeho bývalé náboženství. Uvidíte, že smyčka je odstraněna, když člověk nakonec vstoupí ve smlouvu se zednářstvím. Také člověk dostane pásku na oči a je vyhlášeno, že se nachází ve stavu duchovní temnoty. Řekli: „Toto je pan John Salza, který byl po dlouhou dobu v temnotě a nyní chce být přiveden do světla.“  Nu, a to jsem měl pásku na očích jen na pár minut. Očividně mluvili o faktu, že ačkoliv jsem byl pokřtěn do světla Ježíše Krista, jsem ve stavu duchovní temnoty.
Zednářské výhrůžky a tajemství
A pak, když člověk přijde do lóže, přiloží mu na levé obnažené prso ostrý nástroj a řeknou: „Tak jako je toto nástrojem bolesti tvého těla, nechť je vzpomínka na něj tímtéž pro tvé svědomí, pokud bys někdy porušil svá zednářská tajemství.“ To je zastrašovací taktika, která se také používá v satanských rituálech. Zednářství jasně deklaruje, že je tajnou organizací.
Zednářské satanské modlitby
Když kandidáta doprovodí do lóže, přinutí ho, aby poklekl a účastnil se modlitby, a je to právě zde, kde začíná být připravován na to, vnímat Boha jako božstvo jakéhokoliv a každého náboženství. Zednářství se modlí k bohu, kterého nazývá Velkým architektem všehomíra, pod nímž lze dle zednářství nalézt všechny bohy. Takže i když sv. Pavel říká, že Ježíšovo jméno je jméno nade všechna jména, zednářství říká, že Bůh je bezejmenným Bohem stovky jmen. Svatý Pavel učí, že nemůžeme být spjati s nevěřícími – známe duchovní axiom lex orandi, lex credendi – to jest, že pokud se modlíme se zednáři, začneme věřit jako zednáři.
Zednářství nejen vzývá božstvo v modlitbě, ale také má jedinečné symboly a jména pro Boha. Zmínil jsem jméno Velký architekt všehomíra. V anglicky mluvících lóžích je zednářský bůh prezentován písmenem „G“. A v zednářské Bibli, kterou dávají svým čerstvě zasvěceným členům, což je Bible v překladu krále Jakuba s vlastní zednářskou přílohou, se říká, že písmeno „G“ představuje „velkého boha všech zednářů“. Zednářství, a také bůh zednářstva, je představováno vševidoucím okem, což je jasně pohanský symbol sahající zpět k Osirisovi. A od každého zednáře se požaduje, aby se v modloslužebném aktu klaněl těmto symbolům v zednářském rituálu.
Zednářské rituální lži
Zednářství tedy – skrze užívání těchto jedinečných jmen, jedinečných symbolů a jedinečných modliteb - chce sjednotit lidi v duchovním bratrství a také božstva všech náboženství v duchovním božství. To je obludná forma synkretismu. Protože zednářský bůh není Svatou Trojicí, je to falešný bůh a před pravým Bohem je to ohavnost. Jak říká svatý Pavel, existuje mnoho bohů a mnoho pánů, ale pouze jeden pravý Bůh a jeden Pán Ježíš Kristus.
David nám v žalmech říká, že všichni bohové národů jsou ďáblové, a bůh zednářů je tudíž ďáblem. Poté, co se člověk zúčastnil této modlitby k božstvu, Uctívaný velmistr jej otázkou: „Komu věříš?“ vyzve, aby učinil vyznání víry. A nezáleží na tom, jaké božstvo kandidát vyzná, zednářství mu vždy odpoví: „Tvá víra je vírou v Boha, tvá víra je opodstatněná.“ Takže i těm, kteří odmítnou Ježíše Krista (tzn., že v odpovědi na danou otázku uvedou např., že věří v Buddhu, to jest falešného boha – pozn. překl.), zednářství otevřeně lže (neboť jim vždy odpoví, že jejich víra je vírou ve skutečného Boha – pozn. překl.). A to je proto, že tvůrcem zednářství je otec lží.
Ve skutečnosti tento postoj odporuje nejen zjevení, ale samotnému rozumu. Křesťanské a nekřesťanské náboženství očividně nemůže být v tomto bodě obojí správné. Jedno z nich je falešné. Zednářské učení zde evidentně zcela popírá objektivní pravdu, protože zednářství říká oběma z nich, že věří v pravého Boha. Blahoslavený Pius IV. o tom řekl, že nic šílenějšího nikdy člověk nevymyslel. A tak zednářství klade tuto představu, tuto falešnou představu lidské důstojnosti, svobody, rovnoprávnosti, bratrství zcela nad pravdu a staví člověka nad Boha – což jsou omyly Ruska a omyly zednářství.
Zednářské krvavé přísahy a sebeprokletí
Dále se po člověku požaduje přísaha u zednářského oltáře, který je v zednářství nazýván „obětním místem“. Obětním místem je nazýván, protože za prvé zde člověk skládá krvavou přísahu, kterou popíšu a za druhé, protože obětuje své bývalé náboženství pro zednářské náboženství.
Jestliže člověk vyzná, že je křesťanem, skládá přísahu na Bibli a přísahá, že by si raději nechal podříznout hrdlo, vytrhnout jazyk z kořene, nechat rozpárat hruď, nechat vyrvat srdce, nechat své tělo rozpůlit a vyjmout z něj střeva a nechat je spálit na prach, než by porušil svou zednářskou přísahu. Tyto přísahy jsou sebeprokletími a tyto typy přísah jsou zjevně smrtelným hříchem a jeví známky krvavé oběti. Takovéto popisy trestů se nazývají „krvavými přísahami“ a potvrzují smluvní přirozenost těchto přísah.
Zednářské rituály – smlouvy s ďáblem
Vy víte, že „smlouva“ je považována za spojení mezi osobami – známe to z naší teologie – a krev vždy symbolizuje, ať již je obětována skutečně nebo symbolicky, potvrzení smlouvy. Když člověk obětuje krvavou přísahu na zednářském oltáři, zpečeťuje zednářskou smlouvu, jíž je nyní vázán. Právě v tomto bodě mu je z krku sňata smyčka a je poprvé nazván bratrem. Proč? Protože nyní je ve smluvním spojení se zednářstvím.
Tyto přísahy jsou bránou pro satana a okultismus a slouží jako překážky milosti. Těmito prokletími zednáři přísahají, že budou narušovat chrám Ducha Svatého v samotném Písmu svatém, které inspiroval. Po přísaze člověku sejmou pásku a je „přiveden do světla“.  A to, co před sebou vidí, je zednářský úhelník, kružidlo a svazek posvátného zákona. Jestliže vyznává křesťanství, bude to Bible, ale také nemusí být. Bible může být doplněna nebo nahrazena jakýmkoliv náboženským spisem – Zend Avestou, Zoharem, Koránem, Knihou Mormon, čímkoliv.
Stejně jako zednářství vnímá všechny bohy jako rovnoprávné s Trojicí, vnímá všechny náboženské spisy jako rovnoprávné s Biblí. A toto je opět proti rozumu. Bible potvrzuje božství Krista, Korán odmítá Kristovo božství, a přesto zednářství obojí bere jako výraz Boží vůle. Autorem je zajisté sám ďábel.
Zednářský kult člověka
Tento kult člověka pokračuje, když zednář obdrží svou bílou zástěru. Možná víte, že zednáři nosí při svých rituálech zástěry. A zednáři je řečeno, že bílá zástěra představuje čistotu života a jednání, což je nezbytně nutné, aby získal přístup do nebeské lóže tam nahoře. Také dostane kladívko a dozví se, že stejně jako v dávných dobách operativní zednáři používali kladívko k opracování hrubého kamene, tak i on svým přirozeným úsilím může zdokonalit sám sebe a učinit se hodným Boha jako živoucí kámen pro duchovní stavbu nebes.
Tridentský koncil samozřejmě zavrhnul tuto představu, že člověk může učinit cokoliv duchovně prospěšného pouze svým vlastním přirozeným úsilím, to bylo zavrženo, a tudíž je zednářské učení zavrženo.
Zednářský výsměch Kristu
V mistrovském zednářském stupni, což je třetí zednářský stupeň, zednářství učí svou nauku o vzkříšení těla. A v zednářské Bibli se říká, cituji: „Vzkříšení těla je základním dogmatem zednářské náboženské víry.“
V tomto stupni, který je nazýván legendou třetího stupně, často nazývanou Chíramovou legendou, se kandidát účastní alegorie. Má reprezentovat osobu jménem Chíram Abíf, která historicky skutečně pracovala na Šalamounově chrámu. Ale tato legenda je smyšlená, jde o fikci, je to něco, co si zednářství vymyslelo. V podstatě je kandidátovi řečeno, že má tajné vědění, gnostické vědění, které od něj kolegové zednáři chtějí získat. A uvnitř lóže na něj dotírají, on odmítne vydat zednářské vědění a oni jej mučí. Doslova jej uhodí do hlavy, je chycen do pytle a symbolicky zavražděn. Král Šalamoun pak hledá tělo, a abych ten dlouhý příběh zkrátil, nakonec jej nalezne podle zelené akáciové větvičky, která je vysazena vedle hrobu. A tím se rituálně říká, že Chíram Abíf byl popraven vně městských bran jako Náš Pán, což je výsměch smrti Našeho Pána.
Zednářský rituál také říká, že Chíram byl pohřben na vrcholku kopce západně od hory Moria (dle tradice jde o dnešní Chrámovou horu – pozn. překl.). Opět výsměch Našemu Pánu. Rituál také říká, že když zednáři přistoupí k mrtvému tělu při obřadu, učiní to, co je nazýváno velkým znamením nouze a řeknou:  „Ach Pane, můj Bože, není pomoci Synovi vdovy?“ Vdovou je Naše Paní a Synem je Náš Pán Ježíš Kristus. To je satanská parodie smrti, pohřbení a vzkříšení Našeho Pána. Poté je kandidát „vzkříšen“ Uctívaným velmistrem. Ten mu řekne, že toto symbolické vzkříšení dosvědčuje zednářskou víru ve věčný život.
Když člověk opravdu umře svou přirozenou smrtí, může mít zednářský pohřeb, při němž je oblečen ve své zednářské zástěře podobně jako do křestního oděvu a všichni jeho zednářští bratři přiloží onu akáciovou větvičku, podle níž bylo Chíramovo tělo nalezeno. Přiloží ji na jeho hruď a odporučí jeho duši Velkému architektovi všehomíra.
Zednářství jako satanova synagoga
Papežové a Naše Paní nazvali zednářství náboženstvím, sektou a kultem. A chápete teď již proč? Zednářství má své vlastní náboženské doktríny, své vlastní rituály, své vlastní jedinečné modlitby, svá vlastní jména pro Boha, své vlastní symboly Boha, svá vlastní jména nebes, své vlastní symboly nebes, svou vlastní teologii, své vlastní pohřební rituály, své vlastní smlouvy, má kaplana, má své oblečení, má místa schůzek nazývaná chrámy, má pro lóže zasvěcovací rituály, má svou hudbu, má své svátky, které jsou výsměchem křesťanství – svátek Jana Křtitele 24. června a Jana Evangelisty 27. prosince. Má svůj vlastní kalendář. Zednáři nepoužívají výraz anno domini, používají anno lucis, lucifera, rok satana. Přidávají 4 000 let k roku 2010, takže v zednářství je teď rok 6010. Zednářské autority také říkají, že zednářství je náboženství a papežové nazvali zednářství satanovou synagogou. A my teď víme proč.
Quito a Fátima
Vzpomeňme si nyní na varování Naší Paní v Quitu (článek na Vendée zde), které předcházelo Fátimě. Vzpomeňte si, že řekla: „Zednářství bude vládnout, satan bude ve 20. století vládnout takřka výlučně skrze zednářství.“ A Církev bude ztrestána za herezi, bezbožnost a nemravnost. A tyto věci byly Naší Paní potvrzeny ve Fátimě.
A co jsme tedy viděli od roku 1960, roku, kdy mělo být Třetí tajemství odhaleno? Nu, měli jsme koncil, který se poprvé rozhodl neodsoudit omyly. Církev, aby potvrzovala svou nauku, vždy zavrhovala omyly, které působí na tuto nauku. A ano, toto se nestalo. Zvláště šlo o omyly Ruska – komunismus a ateismus. A opět, v době, kdy mělo být Třetí tajemství odhaleno.
Na pastorační úrovni se nepodařilo vyjádřit nauku. Nic z toho není dogmatické, jak víme, nebo definitivní a je to jen na pastorační úrovni. Místo toho, aby se precizovalo, jak to Církev vždy činila, užilo se víceznačné frazeologie. Je možné dát mnoho příkladů. Například slovo „subsistit“. To, že Církev susbstituuje v katolické Církvi dělá dojem, že Kristova Církev je jaksi větší než katolická Církev, že zahrnuje také heretiky, kteří odmítají papežství. Takhle to koncil neřekl, ale tento typ víceznačných vyjádření se propůjčil modernistickým interpretacím.
Koncil také podal bezprecedentní příznivé náhledy na nekatolická náboženství, která jsou překážkou ke spáse a všechna vykazují zednářského ducha jednoty před pravdou. Ve skutečnosti si můžeme myslet, že koncil představil novou nauku. Opět, ani dogmatickou, ani definitivní, ale jen jako politiku nebo postoj k náboženské svobodě. Bylo to zde, kde koncil poprvé řekl, že člověk má právo – nejen svobodu (psychologickou svobodu), ale objektivní přirozené právo založené na své důstojnosti a přirozenosti  - na náboženskou svobodu. Jak je to možné? Člověk nemá právo, Bohem dané právo, neposlouchat Boha. Člověk nemá právo uctívat Boha mimo Církev. Rusko přijalo tento názor na náboženskou svobodu v roce 1997 a to zabránilo katolíkům evangelizovat Rusko.
Falešná náboženská svoboda je zednářskou doktrínou
Náboženská svoboda je, myslím si, jádrem problému v Církvi a je jistě jádrem zednářské nauky. Skutečně máme zednáře, kteří chválí učení Druhého vatikánského koncilu. Francouzský zednář Yves Marsaudon napsal knihu nazvanou Ekumenismus očima tradičního zednáře a říká, cituji: „Všechny cesty vedou k Bohu a toto svobodné smýšlení pocházející z lóží se skvěle rozšířilo v chrámu sv. Petra.“ Jestliže zednáři chválí učení ekumenického koncilu, je s oním ekumenickým koncilem něco v nepořádku.
Také máme ve 20. století odlišné vyjádření katolické víry. Máme novou mši, která byla stvořena z ničeho Annibalem Bugninim, jehož vlastní životopis poskytl důkaz, že byl svobodným zednářem. A není žádným překvapením, že Ottavianiho intervence konstatovala, že Bugniniho mše nereflektuje teologii mše tak, jak ji dogmatizoval Tridentský koncil. Papež také povolil šesti protestantům, z objektivního hlediska heretikům, kteří odmítají teologii mše, aby byli konzultanty při tvorbě nové mše. Naprosté zmatení v Církvi.
Vzpomeňte si, že Naše Paní v Quitu varovala ohledně zkažení obyčejů. A co novoty, které vstoupily do Církve ve 20. století? Přijímání na ruku ve stoje. Kněz čelem k lidu. Ministrantky. Kánon pronášený nahlas v národním jazyce. Protestantské popěvky. Opět zkažení církevních zvyků v Církvi. Nyní máme vysoce postavené duchovní, kteří se modlí s protestanty, Židy a pohany jako bychom byli všichni na stejné úrovni, aniž by je vyzvali, aby se pro spásu svých duší připojili ke katolické Církvi. A přesto tito vysoce postavení duchovní nahlíží P. Grunera, Bratrstvo sv. Pia X. a jiné věrné katolíky, kteří se přidržují víry všech časů, jako by byli „mimo“ Církev. Jen ďábel je původcem takového zmatení. A za třetí, morálka. Vzpomeňte si na varování v Quitu – hereze, bezbožnost a nemravnost.
A co máme ve 20. století?  Máme v Církvi krizi kvůli sexuálnímu zneužívání kněžími, která se nepodobá ničemu, co jsme kdy zažili, kde pedofilní a sodomitští kněží mají svobodu se volně procházet a páchat zločiny na dětech. Náš Svatý Otec papež Benedikt, navzdory tomu, co říkají média, se s tím snaží něco dělat. To mi připomíná varování papeže Pia XII. pro budoucnost ohledně sebevraždy Církve při změně víry Církve v její liturgii, v její teologii a v samotné její duši.
Zednářská revoluce v Církvi od roku 1960
V katolické Církvi ve 20. století proběhla zednářská revoluce. Od roku 1960, roku, kdy mělo být Třetí tajemství odhaleno, se Církev začala přeorientovávat ke světu. Vlastně jsem laskavý, když to nazývám přeorientováním, protože sestra Lucie to nazvala „ďábelskou dezorientací“. Ten výraz použila tolikrát, že člověk přemýšlí, zda ten výraz vlastně není součástí Třetího tajemství. Všechno toto je spojeno s Fátimským poselstvím a tím, že se nedbá žádosti Naší Paní.
Závěrem tedy již víme, proč nás Naše Paní varovala před zednářstvím. Tato poselství jsou jádrem Quita a Fátimy. Také víme, že existuje část textu, která nebyla ještě odhalena. To je bez debat. My nejen známe povahu tohoto textu, ale také jeho charakteristiku – 25 řádek s obtížnými portugalskými idiomy. O tom uslyšíte tento týden (narážka na konferenci Fátimská výzva – pozn. překl.). Ale z Fátimy a Quita šla varování, že zednářská ideologie pronikne do Církve, s největší pravděpodobností skrze ekumenický koncil a bude inspirovat vůdčí církevní osobnosti k opuštění tradice a povede duše k zatracení. Také máme od mnoha lidí souvislé a jasné svědectví o tom, co představuje Třetí tajemství.
Překlad: D. Grof