sobota 25. října 2014

Naše Paní Dobrého pořízení




Naše Paní Dobrého pořízení
Prorocká zjevení učiněná Ctihodné Matce Marianě de JesusTorres
Tento článek se zakládá na výňatcích z rukopisu z 18. století s názvem Obdivuhodný život Matky Mariany de JesusTorres, sepsaného převorem Manuelem de SouzouPereirou, františkánským provinciálem v Quitu v Ekvádoru a vedoucím kláštera, který Matka Mariana založila. Tento rukopis byl sepsán sto let po její smrti. Matka Mariana je tajemně spojena s naší dobou vizemi, které jí Naše Paní před 350 lety ukázala o 20. století. Toto zjevení bylo Církví schváleno a Matka Mariana byla prohlášena za ctihodnou, což je první krok k jejímu svatořečení.
16. ledna 1635 Matka Mariana obklopená svou komunitou a svými františkánskými zpovědníky učinila slavnostní vyznání víry, a pak požádala, jako o poslední službu, aby mohla umřít na zemi, v napodobení svého serafínského Otce sv. Františka. Poté, co obdržela Svaté přijímání a svátost posledního pomazání, předpověděla přesnou hodinu své smrti na 15 hodin. Těsně před smrtí přečetla svou poslední vůli, dojemné svědectví, které dalo jejím sestrám nedocenitelné rady ohledně náboženského života spolu s mnoha proroctvími týkajícími se řádu. Na jeho konci se obrátila na kněze: „Mí otcové a sestry, přišel pro mě čas odejít, odporučujte mou duši Bohu vhodnými modlitbami. Děkuji vám za vše. Snažně vás prosím, mějte vždy tento klášter a vaše sestry v péči. Umírám, jako jsem se narodila, radostně a smířeně v náručí mé matky, serafínského řádu.“ Po lících jí skanuly dvě slzy, vzdychla si a s andělským úsměvem ona požehnaná duše opustila své tělo.
Po smrti její tělo neztuhlo, její pleť zůstala růžová a okouzlující úsměv na její tváři vytvářel dojem, že je živá. Hned poté se slepé dívce vrátil zrak, když se jejích očí dotkla květina, která byla v koruně, jíž měla Matka Mariana na hlavě.
V roce 1906, když se klášter přebudovával, byla po 300 letech otevřena její hrobka. Tělo Matky Mariany de Jesus bylo nalezeno celé a neporušené, úplné s hábitem a nástroji pokání (důtky, cilicium – pozn. překl.), které s ní byly vloženy do hrobky. Z jejího celého těla se linula nádherná vůně lilií. Tak Bůh zachovává některé ze svých světců, kteří praktikovali hrdinskou mravnost a zachovávali svatou čistotu ve svém pozemském životě.
Matka Mariana měla dar rozlišování duchů, který Náš drahý Pán dává tak často zakladatelům náboženských řádů. Protože mohla číst v srdcích svých dcer, mohla je utěšit a říct jim, jak pokročit v duchovním životě a vysvětlit jim, jak je důležité v řádu odumřít sama sobě kvůli praktikování opravdové mravnosti. Opakovaně je varovala, aby strážily obvyklý život kláštera a byly poslušné řádu. Když jsou modlitba a život komunity neuspokojivé, říkala, vše trpí nedostatkem, protože člen řádu bez modlitby je jako voják v boji beze zbraní. Říkala jim, aby byly trpělivé v nemoci, protože nemoci jsou nejlepší a nejchvályhodnější pokání, která léčí duše z klamných představ, marnivosti a pýchy. Zvláště varovala své dcery, aby se chránily od „zlořečených lidských ohledů, které nutí člověka ptát se: ´Co tomu druzí řeknou?´“ Místo toho jim radila, aby vedly svůj život v klášteře podle pravidel evangelia a spočívaly pevně na základech pokory.
Podívejme se na některá zjevení, která požehnaná Matka Mariana obdržela od Našeho Pána a Naší Paní.
Pokyny a doporučení
Naše Paní: „Ach, kéž by jen lidé a členové řádů věděli, jaké je nebe, a jaké to je sdílet Boha, Jak odlišně by žili, nelitovali by žádné oběti, aby dosáhli plnosti sdílení! Ale někteří jsou oslněni falešným kouzlem poct a lidské důležitosti, zatímco druzí jsou zaslepeni sebeláskou a neuvědomují si, že upadají do vlažnosti, toho nesmírného zla, které v náboženských řádech ničí jejich zápal, pokoru, vlastní zájmy a neustálé praktikování náboženských ctností a bratrské lásky a oné dětské prostoty, která činí duše tak milými mému Božskému Synovi a mě, jejich Matce.“
„Pamatuj na slova královského Proroka: ´Jak úžasná jsou díla Pána!´ Buď přesvědčena o této pravdě, uč a vštěpuj svým dcerám, žijícím i těm, které přijdou, že mají milovat své Boží povolání. Vyjev jim ono skvělé místo, které Bůh a já schraňujeme pro ty, kteří Nám patří, našim dědicům.“
„Běda světu, který by postrádal kláštery a konventy! Lidé nechápou jejich důležitost, protože kdyby ji chápali, udělali by vše, co je v jejich silách, aby je rozmnožili, protože v nich lze nalézt nápravu za všechno fyzické a morální zlo... Nikdo na zemi nemá povědomí o tom, odkud přijde spása duší, obrácení velkých hříšníků, ukončení velkých pohrom, plodnost země, konec zhoubných ran a válek a soulad mezi národy. To vše nastává kvůli modlitbám, které vycházejí z klášterů a konventů.
„Ach, kdyby jen smrtelníci chápali, jak by si měli cenit času, který jim byl dán, a využili by každé chvilky svých životů, jak odlišný by byl svět! A značné množství duší by neupadlo do věčného zatracení! Ale toto opovrhování je základní příčinou jejich pádu!
Naše Paní zdůraznila důležitost svátosti pokání a důležitost role kněží: „Pochopte a uvažte velkolepost této obnovující a životadárné svátosti pokání, tak zapomenuté a dokonce opovrhované nevděčnými lidmi, kteří si ve svém pošetilém bláznovství neuvědomují, že je to jediný jistý prostředek spásy poté, co člověk ztratil svou křestní nevinnost. Co je nejvážnější je to, že dokonce ti, kdo mají svědčit o Mém Nejsvětějším Synu, tomu nepřikládají význam, který by měli, a nazírají s chladnou lhostejností tento cenný a drahý poklad, který dostali do rukou k obnově duší vykoupených Krví Vykupitele. Existují ti, kteří chápou ušní zpověď jako ztrátu času a zbytečnou věc. Ach, běda! Kdyby kněží mohli přímo vidět to, co nyní ty  nazíráš, a byli osvíceni Světlem, které nyní osvěcuje tebe, pak by uznali tento dar!..“
Náš Pán: „Neboť ve všech dobách potřebuji statečné duše, aby zachraňovaly Mou Církev a vyhýbavý svět.“ Náš Pán také učinil, že Matka Mariana chápala jasněji než kdy předtím, že úcta k utrpení Krista, ke Svátosti oltářní a k Naší Paní představuje oporu a pilíř náboženských komunit.
„Vězte také, že Boží spravedlnost dává průchod strašným trestům na celých národech, nejen za hříchy lidu, ale také za hříchy kněží a náboženských osob. Protože posledně zmínění jsou povoláni, dokonalostí svého stavu, aby byli solí země, pány pravdy a rozptylovači Božího hněvu. Zbloudí-li od svého Božího poslání, degradují se takovým způsobem, že před očima Božíma uspišují strádání trestů...“ (Během  41 let duchovní služby sv. Jeana Vianney v Arasu ve Francii nikdy nevznikla žádná škoda bouřemi.)
On také ujistil Matku Marianu, že je velmi potěšen těmi dušemi, které na sebe berou úžasný úkol trpět za posvěcování duchovenstva svými modlitbami, oběťmi a pokáními, a slíbil takovým duším zvláštní slávu v nebi.
Nevděk a zrada náboženských duší, tak drahých Jeho Srdci, Ho nutí „nechat Mou spravedlnost dopadnout na Mé milované kláštery - a dokonce na města – když ti, kdo jsou Mi tak blízcí, kdo patří Mně, odmítají Mého ducha, zanechávají Mě samotného ve svatostáncích, zřídkakdy si vzpomenou, že Já zde žiji z lásky k nim, dokonce víc než pro zbytek věřících.“  Nerozumná přijetí /do kláštera/ a vnitřní zneužití povolovaná představenými jsou zkázou komunit. „Takové komunity se mohou udržet – dokud existují – za cenu mnoha pokání, pokoření a denní a pevnou praxí těch členů náboženského řádu, kteří jsou dobří. Běda těm zkaženým členům ve chvílích neštěstí! Plač pro ně, milovaná manželko, a úpěnlivě pros, aby byla doba takového utrpení ukrácena.“ Varoval jí, že trest bude vážný pro tyto členy duchovních řádů, kteří promarní ony milosti svou pýchou a ješitností, aby si zajistili mocné posty a postavení, a /že/ On zvláště odsoudí vlažné členy řádů.
Matka Mariana viděla, že největšími vnitřními muky Svatého srdce byly nevděk a lhostejnost těch duší, které byly vybrány mezi miliony, aby byly jeho snoubenkami a svědky, a zanechaly Ho v nejhlubším osamění. A to přes skutečnost, že ve Svátosti oltářní On žije pod stejnou střechou jako Jeho snoubenky a přichází do rukou Jeho kněží na obyčejné zavolání jejich hlasů při slavnostní chvíli proměňování.
Proroctví
Naše Paní prorokovala, že na konci 19. a zvláště ve 20. století bude satan takřka úplně vládnout skrze zednářskou sektu. Královna nebes řekla Matce Marianě, že tato bitva dosáhne své nejnaléhavější fáze kvůli různým nevěrným duchovním osobám, které se „pod zevnějškem ctnosti a nadšení inspirovaného zlým duchem obrátí proti náboženství, které je odkojilo svými prsy.“„V té době,“ pokračovala, „bude tato ubohá země do té míry postrádat křesťanského ducha, že svátost posledního pomazání bude málo vážená. Mnoho lidí umře, aniž by ji obdrželo – buď kvůli nedbalosti svých rodin, nebo jejich falešné přecitlivělosti, která se snaží chránit nemocné před tím, aby viděli vážnost své situace, nebo protože se bouří proti duchu katolické Církve pohánění zlou vůlí ďábla. Tak bude mnoho duší připraveno o nesčetné milosti, útěchu a posilu, které potřebují, aby učinily ten velký skok do věčnosti...“„Co se týče svátosti manželství, která symbolizuje jednotu Krista s Jeho Církví, ta bude napadána a profanována v nejhlubším smyslu toho slova. Zednářství, které v té době bude u moci, schválí nespravedlivé zákony s cílem vypořádat se s touto svátostí a učiní snadným pro každého žít ve hříchu, povzbudí plození nemanželských dětí narozených bez požehnání Církve. Křesťanský duch bude rychle upadat a zhášet drahocenné světlo víry, dokud to nedosáhne bodu, že bude existovat takřka úplná a všeobecná zkaženost obyčejů. Účinky sekulární výchovy vzrostou, což bude důvodem pro nedostatek kněžských a náboženských povolání...“  
„Svátost kněžství bude vysmívána, potlačována a opovrhována... Démon se pokusí pronásledovat služebníky Pána každým možným způsobem a bude se snažit s krutou a vychytralou prohnaností odchýlit je od ducha jejich povolání. Zkazí mnoho z nich. Tito zkažení kněží, kteří budou pobuřovat křesťanský lid, podnítí nenávist špatných křesťanů a nepřátel římské, katolické a apoštolské Církve tak, že dopadne na všechny kněze. Toto zdánlivé vítězství satana přinese ohromné utrpení dobrým farářům Církve...“
„Kromě toho v těchto nešťastných časech bude existovat nezřízený přepych, působící jako nástraha hříchu pro ostatní, který si podrobí nespočet lehkovážných duší, jež budou ztraceny. Nevinnost se už takřka nebude vyskytovat u dětí, ani cudnost u žen. V této krajní chvíli potřeby Církve budou ti, kteří by měli promlouvat, mlčet.“
„Ale věz, milovaná dcero, že když tvé jméno ve 20. století vejde ve známost, budou existovat mnozí, kteří neuvěří a budou prohlašovat, že taková zbožnost Boha netěší... Prostá pokorná víra v pravdu Mých zjevení tobě, Mé milé dítě, bude vyhrazena pokorným a horlivým duším poslušným vnuknutím milosti, protože Náš Nebeský Otec sděluje Svá tajemství těm, kdo mají prostá srdce, a nikoliv těm, jejichž srdce jsou nadmutá pýchou, a předstírají, že znají to, co neznají, nebo jsou plni sebeuspokojení z prázdného vědění“.
V této době, předpověděla Naše paní, „zesvětštělé duchovenstvo mnoho ztratí, aby bylo žádané, protože kněží se stanou nedbalými ve svých svatých povinnostech. Pro nedostatek Božího vedení zbloudí z cesty vytyčené Bohem pro kněžskou službu a začnou lpět na majetku a bohatství, které se budou snažit přehnaně získávat. Jak bude Církev trpět během této temné noci! Kněží budou postrádat preláta a Otce, který by je vedl s otcovskou láskou, něhou, silou, moudrostí a prozíravostí a mnoho z nich ztratí svého ducha a uvede své duše do velkého nebezpečí. To bude oznamovat příchod Mé hodiny.“
„Proto se neústupně a neúnavně dovolávejte a prolévejte hořké slzy v tajnosti svého srdce a úpěnlivě proste našeho Nebeského Otce, aby, pro lásku Eucharistického Srdce Mého Nejsvětějšího Syna a Jeho drahocennou Krev prolitou s takovou štědrostí a hlubokou hořkostí Jeho krutých muk a smrti, měl soucit se Svými služebníky, a aby ukončil tuto zlověstnou dobu a poslal Církvi preláta, který obnoví ducha jejích kněží.“
8. prosince 1634, na svátek Neposkvrněného početí, se Matce Marianě zjevili tři archandělé a jejich Královna. Sv. Gabriel nesl ciborium s Hostiemi, což Naše Paní vysvětlila: „To značí Nejdůstojnější svátost Eucharistie, která bude rozdílena Mými katolickými kněžími věřícím náležejícím do Svaté římské, apoštolské Církve, jejíž viditelnou hlavou je papež, král křesťanstva. Jeho papežská neomylnost bude prohlášena za dogma víry týmž papežem, který vyhlásí dogma Tajemství Mého Neposkvrněného početí. Bude pronásledován a uvězněn ve Vatikánu nespravedlivým zabráním papežských států pro bezpráví, závist a chamtivost pozemského panovníka.“Tímto svatým papežem byl požehnaný Pius IX., který naplnil všechna proroctví učiněná Naší Paní. Jeho tělo, exhumované kvůli svatořečení v roce 2000, bylo v hrobce, kde leželo po více než století, nalezeno zázračně zachované. Jeho tvář stále ukazovala nápadný klid ve chvíli smrti.
Další nanejvýš zajímavé proroctví Naší Paní: „V 19. století přijde pravý katolický prezident, člověk s charakterem, jemuž Bůh Náš Pán dá palmu mučednictví na náměstí přiléhajícím k tomuto klášteru. Zasvětí republiku Svatému srdci Mého Nejsvětějšího Syna a toto zasvěcení udrží katolické náboženství v letech, která budou následovat, a která budou pro Církev prokletá. V těchto letech, během nichž ďábelská zednářská sekta převezme kontrolu nad občanskou vládou, uvidíme kruté pronásledování všech náboženských společenství a také násilně udeří proti tomuto mému společenství.“
„Pravý katolický“ prezident Ekvádoru, Gabriel GarciaMoreno (1821 – 1875), zasvětil republiku Svatému srdci Ježíšovu v roce 1873. Papež Pius IX. mu složil poctu jako muži, který zemřel „smrtí mučedníka...jako oběť své víry a křesťanské lásky.“ Neporušené srdce Gabriela Morena a známý obraz Naší Paní z Quita je možné vidět v katedrále v Quitu (článek o tomto státníkovi na Vendée).
Závěr
Žijeme v době velké krize víry a morálky prorokované Naší Paní. Zmatení je takového rozsahu, že nejen rozvrací světskou sféru, ale proniká také zdmi Církve samé. Opravdu, jak Naše Paní prorokovala, zkaženost obyčejů se stala všeobecnou a drahocenné světlo víry takřka pohaslo. Přesto poselství Naší Paní Dobrého pořízení končí zmínkou velké naděje: Když se vše bude zdát ztracené a ochromené, bude to „šťastným začátkem úplné obnovy. Bude to označovat příchod Mé hodiny, kdy Já úžasným způsobem svrhnu z trůnu pyšného a prokletého satana a rozšlápnu ho pod Svýma nohama a spoutám ho v pekelné propasti.“ To je slib, který Naše Paní znovu opakuje ve Fátimě v roce 1917: „Nakonec Mé Neposkvrněné srdce zvítězí.“  
Proto se zdá vhodné obracet se na Naší Paní Dobrého pořízení a dovolávat se Jí a úpěnlivě Ji prosit za všechno dobré pořízení – světské i duchovní. Je čas žádat Jí o směřování a jistotu uprostřed této bouře a odvahu a sílu držet se kritérií víry.
Nakonec se modleme, aby Naše Paní zasáhla rychle a obnovila Církev a společnost tak, aby si zajistila Svůj trůn a znovu vládla ve slávě jako Královna celé země.
Překlad: D. Grof