sobota 25. října 2014

Gabriel García Moreno – vzor katolického státníka




Gabriel García Moreno – vzor katolického státníka
Marian T. Horvat, PhD.
Recenze knihy autorky Mary Maxwell-Scott Gabriel García Moreno (Londýn, 1914) znovu vydané Apoštolátem Naší Paní Dobrého pořízení (Oconomowoc, 2004).
Poprvé jsem narazila na knihu Gabriel Garcia Moreno, Regenerator of Ecuador (Gabriel García Moreno obroditel Ekvádoru) od Mary Maxwell-Scott před nějakými 20 lety. Byla to dobře napsaná historická práce, jak jsem očekávala, protože autorka byla prapravnučkou spisovatele Sira Waltera Scotta a skvělou historickou dramatičkou.
Bylo však příjemným překvapením zjistit, že jde o nefalšované dílo zbožnosti. Paní Maxwell-Scott byla zjevně obdivovatelkou morální zásadovosti a mužné zbožnosti tohoto velkého katolického státníka. Byla jsem také potěšena zjištěním, že je příznivkyní katolického sociálního řádu, a že podporuje názory katolického prezidenta Ekvádoru, který odmítal liberální ideje svobodného zednářstva, které vládly jihoamerické politice 19. století. García  Moreno šel statečně proti proudu a trval na tom, že Církev a stát mají spolu harmonicky pracovat při budování prosperujícího národa.
Po třiceti chaotických letech revoluční aktivity liberálové zruinovali zemi a dovedli ji na pokraj anarchie. García Moreno doslova obrodil Ekvádor znovuustavením řádu republiky na skále sociálního katolického učení a poskytl tak Ekvádoru mír a materiální pokrok během deseti let svého prezidentství.
Proč nejsou jméno a úspěchy takového velkého katolického vůdce – jediného prezidenta na světě, který zasvětil svou zemi Nejsvětějšímu srdci Ježíšovu – lépe známé v obou Amerikách? Odpověď je celkem jednoduchá: Protože byl antiliberálním katolíkem. Na místo chvály o něm revoluce šířila odporné pomluvy, onálepkovala ho jako zpátečnického teokrata, tyrana, náboženského fanatika, který využíval inkvizitorské metody a potlačoval „pokrok“.  Tato nepodložená obvinění a contrario sensu (v opačném smyslu – pozn. překl.) slouží ke cti Garcío Morenovi, protože jsou jasně ve střetu se známou historickou pravdou a opakují se jen proto, že neučinil kompromis s revolucí.
Konkordát, který podepsal se Svatým stolcem jako jeden z prvních vládních aktů v roce 1862, učinil ze státu ochránce a garanta nezávislosti Církve a zaručil jí kontrolu nad vzděláváním. Liberálové zuřili, lid se radoval. Když v roce 1869 vyhlásil novou katolickou ústavu, která z katolicismu učinila oficiální státní náboženství a požadovala, aby kandidáti do státní služby i ti, kdo je vybírají, byli katolíky, neuměli liberálové udržet svůj vztek a několikrát snovali komplot, aby ho připravili o život. Po veřejném zasvěcení Ekvádoru Nejsvětějšímu srdci byl německou Velkou zednářskou radou odsouzen k smrti. (str. 152)
Když byl zvolen na třetí volební období v roce 1869, začaly se množit pověsti o pokusu o tajnou schůzku zednářských lóží sousedních zemí. Opakovaně byl varován, dokonce i vysoko postavenými preláty, ale odmítnul utéct nebo se ukrýt. Napsal dopis papeži Piovi IX., kde zmiňoval tyto výhružky a žádal jeho požehnání „abych žil a umřel v obraně naší svaté víry a této drahé republiky, jíž mě Bůh opět povolal vládnout ... Jaká větší výsada by ještě byla, jestliže by mi vaše požehnání mělo získat milost, abych prolil svou krev pro Něj, toho, který jakožto Bůh toužil prolít Svou krev na Kříži pro mě?“ (str. 156)
Několik dní poté byl García Moreno, když v poledne po adoraci vystavené Nejsvětější svátosti vycházel z katedrály v Quitu, zmasakrován rukama sprostých atentátníků zaplacených zednáři, kteří jej vnímali jako největšího nepřítele liberálních idejí, jež chtěli zavést v obou Amerikách. Když ho jeden ze zvrácených vrahů sekl mačetou, zvolal „Zemři, ničiteli svobody!“ García Moreno odpověděl: „Bůh nikdy neumírá.“ To byla jeho poslední slova.
Jeho zmučené tělo přenesli do katedrály a položili u paty Paní Marie Sedmibolestné, kde o čtvrt hodiny později zemřel. Levou paži měl uťatou a pravou ruku přeseknutou údery mačety. Měl šest střelných ran. Na jeho prsou nalezli relikvii pravého Kříže. Kolem krku měl škapulíře utrpení Páně a Nejsvětějšího srdce Pána Ježíše a svůj růženec. Ve své kapse měl krátký perem psaný záznam z téhož dne: „Můj Spasiteli Ježíši Kriste, dej mi větší lásku k Tobě a hlubokou pokoru a poučuj mě, co bych měl tento den učinit k Tvojí větší slávě a službě.“
Liberálové jásali a urychlili ve světových novinách svou pomlouvačnou kampaň proti němu. Ale lid Ekvádoru truchlil a jeho vděčná zem jej odměnila titulem Obroditel své země a Mučedník katolické civilizace. Pius IX., který v té době panoval, ho velebil jako muže, který umřel „mučednickou smrtí, jako oběť za svou víru a křesťanskou lásku“. (str. 163)
Lži a pomluvy byly jedinými zbraněmi, které revoluce mohla použít proti Gabrielu Garcíovi Morenovi, protože do dnešního dne nikdo nemůže popřít, že tento vynikající státník nejen obnovil morálku a dobré mravy, ale také postavil svou zemi na zdravý finanční základ a učinil nespočet reforem a zlepšení. Zavedl první významnou síť silnic po celé zemi. Reformoval armádu, propustil zkorumpované vládní úředníky a snížil daně.
Přepracoval justiční systém a těžce ztrestal nečestné soudce. Otevřel nové školy a univerzity, umístil je pod vedení náboženských řádů a ustavil povinné základní vzdělání. Zavedl poslední vědecké poznatky do nemocnic a odstranil mizerné podmínky ve věznicích. Zbavil zemi banditů a zlodějů, kteří ohrožovali cestování.
Lid byl dalek vnímat jeho politiku jako „utlačovatelskou“ a „tyranskou“, jak ji líčil liberální tisk, a podporoval ho jako „spasitele Ekvádoru“ a miloval jej jako světce. Rolníci o něm říkali: „Nešetřil nás ani co se týče trestů, ani nápravných opatření, ale byl skutečným světcem. Dal nám vysoké mzdy a velké odměny. Modlil se s námi růženec, učil nás katechismus, vysvětloval nám Nový zákon, přiměl nás chodit na mši a připravoval nás všechny ke zpovědi a Svatému přijímání. Mír a blahobyt vládnul na našich farmách, protože pouhá přítomnost tohoto vynikajícího Caballero zapuzovala vše zlé.“ (str. 118)
Poslání Garcíi Morena, jak jej prorokovala Naše Paní Dobrého pořízení
Jedním z důvodů, proč jsem se chtěla dozvědět více o Gabrielu Morenovi, bylo to, že Naše Paní Dobrého pořízení o něm mluvila nějakých 250 let před jeho prezidentstvím. Jak většina našich čtenářů ví, Naše Paní se zjevila španělské sestře z Kongregace Neposkvrněného početí Panny Marie v prvním desetiletí 17. století a varoval ji ohledně krize světových rozměrů, která postihne svatou katolickou Církev ve 20. století. Řekla jí, že bude mnoho herezí, světlo víry takřka pohasne, nemravnost zaplaví svět a Církev „jako nečisté moře“, a zkažení mravů a obyčejů bude takřka úplné.
Ve zjevení z 16. ledna 1599 hovořila o Ekvádoru, o němž předpověděla, že se stane republikou a bude potřebovat oběti a statečné duše, aby se udržel tváří v tvář mnoha veřejným i soukromým pohromám. Pak odkazovala na Garcíu Morena:
„V 19. století přijde pravý katolický prezident, člověk s charakterem, jemuž Bůh Náš Pán dá palmu mučednictví na náměstí přiléhajícím k tomuto klášteru. Zasvětí republiku Svatému srdci Mého Nejsvětějšího Syna a toto zasvěcení udrží katolické náboženství v letech, která budou následovat, a která budou pro Církev prokletá. V těchto letech, během nichž ďábelská zednářská sekta převezme kontrolu nad občanskou vládou, uvidíme kruté pronásledování všech náboženských společenství.“
Vlády generálů Juana Florese (1839-45) a Josého Urbina (1851-52), zednářů a krutých pronásledovatelů katolické Církve, usilovali o uzavření konventů a klášterů a sekularizaci všech státních institucí. „Pravým katolickým prezidentem“, který v roce 1873 zasvětil národ Nejsvětějšímu srdci Ježíšovu, byl Gabriel García Moreno. Jeho život a smrt stojí jako mocný důkaz autentičnosti a věrohodnosti poselství Naší Paní Dobrého pořízení. Předpovědět s takovou přesností místo smrti prezidenta mučedníka je něco, co může učinit jen Bůh. Pochopení tohoto proroctví je zjevně důležitým faktorem důvěryhodnosti proroctví.
Život Garcíi Morena, stejně jako zjevení Naší Paní Dobrého pořízení byly mimo Ekvádor po staletí relativně neznámé. Nyní je jeho jméno s nimi spojováno.
Věřím, že García Moreno má v naší době důležitou roli. Naše Paní Dobrého pořízení varovala před současnou krizí v Církvi a trestem.  Ale také slíbila obnovu Církve a křesťanstva skrze svou přímluvu. García Moreno je vzorem pro všechny katolické státníky – současné a také pro ty, kteří v budoucnosti přijdou do obnoveného křesťanstva.
Poskytuje také vzor pro laiky dnešní doby a zve je k životu činu v časné sféře. Navzdory úspěchu byl García Moreno ukázněný, studoval a připravoval se na vládu a činy v časné sféře. „Pracuji 16 hodin denně, a kdyby měl den 48 hodin, pracoval bych bez vykrucování 40,“ napsal jednomu ze svých přátel během svého exilu v Paříži v roce 1853, kde studoval historii, geologii a chemii (str. 20). Nevěděl, zda mu Prozřetelnost umožní využít ony vědomosti, ale konal s důvěrou navzdory takřka nepřekonatelným překážkám, o nichž věděl, že jim bude čelit.
Vrátil se do Ekvádoru, přesvědčený, že silný katolický muž s pomocí Našeho Pána a Naší Paní může změnit směřování země, jít proti proudu liberalismu a vytvořit autentický katolický národ. Jsem si jistá, že mnoho mladých mužů bojujících podobný boj proti progresivismu  v naší době může nalézt inspiraci v životě Gabriela Garcíi Morena.
Proto jsem byla dosti potěšená, když jsem se dozvěděla, že Apoštolát Naší Paní Dobrého pořízení nedávno znovu vydal práci paní Maxwell-Scott, aby ji učinil dostupnější americké katolické veřejnosti. Tato krátká biografie podnítí chuť těch katolíků, kteří vážně touží po obnově katolického sociálního řádu.
„V dnešní době nemožné,“ řeknou jizliví posměváčci. To je stejná námitka, kterou mnoho pochybovačů činilo vůči Garcíovi Morenovi. Těm, kteří prezentovali tento cíl jako nemožný, García Moreno nezměněně odpovídal toto: „Bůh nikdy neumírá, Bůh je a to stačí. Co je nemožné pro Boha?“ Naše odpověď by měla být stejná.
***
„Pravidla“ Garcíi Morena nalezená po smrti v jeho kapse
Kázeň a zbožnost, které vládly životu Gabriela Garcíi Morena, lze nejlépe odhalit na stručných pravidlech, která napsal na poslední stránku knihy Napodobování Krista, knihy, kterou měl vždy při sobě. Po jeho smrti ji našli v jeho kapse. Pravidla zní:
„Každé ráno při modlitbě budu prosit zvláště o pokoru. Každý den navštívím mši, pomodlím se růženec a přečtu si kromě kapitoly v knize Napodobování tato pravidla a připojené instrukce.
„Budu se snažit držet v přítomnosti Boží jak jen to bude možné, zvláště během konverzací, které nemohu obsáhnout slovy. Často budu nabízet své srdce Bohu, v první řadě před započetím  jakéhokoliv jednání.
„Každou hodinu si řeknu: ´Jsem horší než démon a peklo by mělo být místem mého prodlévání.´ V pokušeních přidám: ´Co bych si o tomhle pomyslel ve chvíli před smrtí?´
„Ve svém pokoji se nikdy nebudu modlit vsedě, mohu-li to učinit v kleče nebo ve stoje.
„Budu denně praktikovat malé skutky pokory, například políbení země.
„Budu se radovat, když já nebo mé činy budou kritizovány. Nikdy nebudu mluvit o sobě s výjimkou uznání vlastních chyb a nedostatků.
„Tím, že budu myslet na Ježíše a Marii, budu usilovat o potlačování své netrpělivosti a půjdu proti svým přirozeným sklonům.
„Budu laskavý ke všem, i k těm dotěrným, a nikdy nebudu mluvit špatně o svých nepřátelích.
Každé ráno než začnu svou práci, si napíšu, co musím udělat, abych si velmi pečlivě správně rozdělil svůj čas a věnoval se pouze užitečným a nutným věcem a pokračoval v tom se zápalem a vytrvalostí.
„Budu zásadově dodržovat zákon spravedlnosti a pravdy a nebudu mít žádný úmysl ve všem, co dělám, ponechat si větší slávu Boží...
„Každý týden půjdu ke zpovědi...
„Nestrávím nikdy víc než hodinu v jakémkoliv potěšení a obecně nikdy před 8 hodinou večer.“
Všichni, kdo ho znali, potvrzovali, jak svědomitě a zásadově García Moreno dodržoval tato předsevzetí.
Překlad: D. Grof