neděle 26. října 2014

Důležitost rodinného růžence


Důležitost rodinného růžence
Tento článek je vzat z brožurky „Our Glorious Faith and How To Lose It“ (Naše nádherná víra a jak ji ztratit) napsané P. Hughem Thwaitesem, S.J. Obsahuje různé příběhy, jak můžeme ztratit svou víru, ale tento článek se bude zabývat jen svatým růžencem. Slova P. Thwaitese k tomuto předmětu jsou následující:
Chci teď bez odkladu hovořit ke svému tématu. Zdá se mi, že hlavní příčinou ztráty víry je odpadnutí od praktikování rodinného růžence.
Po druhé světové válce došlo v Rakousku k úplnému kolapsu duchovních povolání. Jednoho roku zjevně nikdo nevstoupil do semináře. Takže biskupové svolali synodu, aby zjistili, jak se mohlo stát, že se to stalo. Závěr, ke kterému dospěli, bylo, že válka tak narušila rodinný život, že ustal staletí starý zvyk praktikování růžence v domovech a ten prostě znova nezapočal. To je také moje zkušenost – když zmizí růženec, víra brzy upadne.
Pamatuji si, jak mi někdo vyprávěl o svém příteli, skvělém katolíkovi, pilíři farnosti, jehož všechny děti jedno po druhém odpadly. Všechny odpadly od svátostí a od navštěvování mše. Tak jsem mu řekl: „Klidně bych se vsadil, že tvůj přítel byl jako kluk vychován v modlitbě rodinného růžence a jeho děti ne.“ Když jsme se příště viděli, řekl mi, že to je skutečně pravda. Jeho přítel se doma modlil rodinný růženec, když byl kluk, a když se oženil a začal rodinný život, všichni se modlili růženec. Ale pak jednoho večera, když se měli začít modlit rodinný růženec, zapnulo jedno z dětí televizi, a bylo to. Zvyk rodinného růžence byl opuštěn a v patřičné chvíli se děti vzdaly i praktikování víry.
Po tomto životě se ukáže, že jediný tento čin, který nebyl pokárán, postihl věčný život mnoha lidí. Bůh poslal Svou Matku do Fatimy, aby nám řekla, že se máme modlit růženec každý den. Nepožádala nás o modlení se žádné jiné modlitby. Proto bychom měli udělat, o co nás Ona požádala.
Laik, kterého jsem jednou potkal, a který se nemodlil růženec, mi řekl, že se modlí každý den breviář. To je pěkné. To by měli dělat kněží. Je to modlitba Církve. Je tedy svým způsobem lepší než růženec. Ale není to to, o co nás Panna Maria požádala. Požádala o růženec. Když maminka pošle své dítě do obchodu koupit láhev mléka a ono místo toho přijde se zmrzlinou, bude potěšená? Svým způsobem je zmrzlina lepší než mléko, ale není to to, o co požádala.
Myslíte, že v onom svatém domově v Nazaretu musela Panna Maria o něco žádat dvakrát? Jestli chceme každým způsobem být jako Ježíš, musíme dělat to, o co nás Jeho Matka žádá. Jestliže tak nečiníme, můžeme čekat, že se věci budou dařit? Nemůžeme beztrestně neposlouchat Matku Boží. Ona zná lépe než my nebezpečí duchovního boje. Ona chápe jasněji než my nebezpečí, která na nás útočí. Ona nás varuje: Musíte se modlit denně růženec.
Když vás automechanik varuje, že vaše auto potřebuje opravu jinak se porouchá, jistě na to varování budete brát zřetel.  Když vás ukazatel stavu paliva varuje, že potřebujete doplnit palivo, nic s tím neuděláte? A když Panna Maria přichází do Fatimy a říká nám, ne jen jednou, ale šestkrát, že se musíme modlit růženec každý den, nebudeme tomu věnovat pozornost? Jestliže nebudeme, pak si jen sami sobě můžeme klást za vinu, že naše děti odpadly od víry.
Vím, že Fatima je pouze osobní zjevení, nicméně Církev jej schválila, což znamená, že jsme neuvážliví, když ho ignorujeme. Jestliže nás Církev informuje, že Panna Maria opravdu přišla do Fatimy a říká nám tyto věci, pak musíme naslouchat jejím slovům. Opravdu se mi zdá, že ti katolíci, kteří neberou vážně Fatimu a nemodlí se doma denně růženec jsou podobní Židům, kteří se smáli Jeremiášovi. Když nám Bůh posílá Své proroky a my je nebereme vážně – nu, pak máme celý Starý zákon, aby nám řekl, co se stane jako následek. Ale ve Fatimě nám Bůh neposlal Své proroky, ale Svou Neposkvrněnou Matku.
Takže si myslím, že upuštění od rodinného růžence je hlavní důvod proč tolik katolíků ztratilo víru. Zdá se mi, že Církev budoucnosti bude složena výhradně z těch rodin, které jsou věrné růženci. Ale bude existovat velké množství lidí, jejichž rodiny bývaly katolické.
Při své práci, když navštěvuji domovy, jsem viděl tento výsledek potvrzený opakovaně. Domovy se mohou proměnit každodenní modlitbou růžence. Vzpomínám si na ženu, která mi nemohla dost poděkovat za to, že jsem ji donutil s tím začít. Sjednotilo to její rodinu jako nikdy předtím. Vzpomínám si na jiný domov, kam jsem chodíval. Bylo tam zvláštní napětí: děti byly mlčenlivé a žena se zdála uzavřená, ale manžel byl ochotný začít s rodinným růžencem. Když jsem je navštívil o pár měsíců později, atmosféra byla celkem odlišná. Děti byly hovorné a žena byla přátelská. Manžel pak se mnou šel kus cesty a říkal, jak je to úžasné, že domov je o tolik šťastnější.
Myslím si, že jeden důvod, proč každodenní růženec vytváří šťastný domov, je tento. Z toho, co řekli někteří posedlí lidé a z toho, co řekli někteří světci, se zdá jisté, že démoni se bojí růžence. Vstávají jim z toho vlasy /hrůzou/, abych tak řekl. Svěcená voda je jistě zahání, ale /oni/ se zase vrací. Každodenní růženec je zahání a drží je z dosahu. Je to jako život ve starém domě, kde jsou všude myši. Jediný způsob, jak se jich zbavit je pořídit si kočky. Když si pořídíte pár koček, za týden nebo dva už tam jednoduše nebudou žádné myši. Myši se bojí už jen pachu koček. A v domově, kde se denně modlí růženec, si démoni po čase uvědomí, že jsou bezmocní před Pannou Marií a odchází pryč.
To musí být jeden z důvodů proč, jak se říká, „rodina, která se spolu modlívá, spolu prodlívá“. V takovém domově zcela prostém zlých duchů existuje atmosféra, kterou člověk vně nenajde. V démony zamořeném městě jako je Londýn, kde žiju, je takový domov oázou Boží milosti a lidé v něm nalézají pohodlí a klid, který si skvěle užívají. Nebylo zamýšleno, abychom my lidé žili ve společenství s démony, ale s Bohem a anděli a svatými v nebi.
Takže jak já to vidím, v této snaze, kterou činíme, udržet víru a předávat ji dál, je modlitba růžence naprosto nepostradatelná. Lidé mohou dělat cokoliv dalšího, třeba i navštěvovat každý den mši, přesto se potřebují modlit růženec ve svém domově. Je to lék, který nám Matka předepsala k užívání, aby naše víra zůstala silná a zdravá.
Proroctví svatého Nila
Protože si uvědomuji, že svatý Nilus je sotva znám větší části Církve, přikládám krátký popis jeho života převzatý z Katolické encyklopedie (vydání z roku 1911):
Sv. Nilus byl jedním z mnoha učedníků a vroucím obráncem sv. Jana Zlatoústého (Chryzostoma). Byl úředníkem soudu v Konstantinopoli, byl ženatý a měl dva syny. Protože byl sv. Jan Zlatoústý patriarchou, před svým exilem (398 – 403) nasměroval Nila ke studiu Písma a skutkům zbožnosti. Sv. Nilus opustil svou ženu a jednoho syna a vzal si druhého syna, Theodula, s sebou na horu Sinaj, aby se stal mnichem. Biskup z Eleusy vysvětil Nila a jeho syna na kněze. Matka a druhý syn se také přidali k náboženskému životu v Egyptě.
Sv. Nilus se stal ze svého kláštera na Sinaji známou osobou po celé východní Církvi svými spisy a korespondencí a hrál důležitou roli v historii své doby. Byl znám jako teolog, biblický učenec a asketický spisovatel, takže lidé všeho druhu, počínaje císařem, mu psali, aby se s ním poradili. Jeho početné práce včetně množství dopisů sestávají z odsuzování herezí, pohanství, porušení disciplíny a zločinů, z pravidel a principů asketismu, obzvláště mravních zásad náboženského života. Beze strachu varuje a hrozí vysoce postaveným lidem, opatům a biskupům, vládcům a princům, dokonce i samotnému císaři. Udržoval písemný styk s Gainem, vůdcem Gótů, a usiloval o jeho obrácení od arianismu. Důrazně odsuzoval perzekuci sv. Jana Zlatoústého před císařem Arkádiem a jeho dvořany.
Sv. Nilus musí být počítán mezi jednoho z vůdčích asketických spisovatelů 5. století. Jeho svátek se drží 12. listopadu podle byzantského kalendáře, na stejné datum je připomínán také v Římské martyrologii. Sv. Nilus pravděpodobně zemřel okolo roku 430, protože po tomto datu neexistuje žádný důkaz jeho života.
Proroctví:
Po roce 1900, kolem poloviny 20. století budou lidé té doby k nepoznání. Když přijde čas příchodu antikrista, budou lidské mysli zatemněné tělesnými vášněmi a neúcta a bezpráví zesílí. Tehdy bude svět k nepoznání. Lidský zevnějšek se změní a nebude možné rozeznat muže od ženy kvůli nestydatosti v oblékání a účesu. Tito lidé budou kvůli pokušení antikrista krutí a nevázaní jako divá zvěř. Nebude existovat žádná úcta k rodičům a starším, láska se vytratí a křesťanští duchovní, biskupové a kněží se stanou domýšlivými, zcela neschopní rozeznat správnou cestu od nesprávné. V té době se také změní morálka a tradice křesťanů a Církve. Lidé opustí cudnost a zavládne hýření. Klam a chamtivost dosáhnou velkých rozměrů a běda těm, kteří hromadí bohatství. Chtíč, cizoložství, homosexualita, tajné skutky a vražda budou vládnout ve společnosti.
V této budoucí době budou lidé kvůli vládě takových velkých zločinů a zhýralosti připraveni o milost Ducha svatého, kterou obdrželi při křtu svatém a stejně tak v pocitu viny.
Církve Boží budou zbaveny bohabojných a zbožných duchovních a běda křesťanům, kteří v té době budou zbývat na světě. Zcela ztratí svou víru, protože od kohokoliv budou postrádat možnost vidět světlo poznání. Pak se odloučí od světa do svatých útočišť ve snaze nalézt ulehčení svých duchovních utrpení, ale všude se budou setkávat s překážkami a omezeními. A to vše bude výsledkem skutečnosti, že antikrist chce být pánem nad vším a stát se vládcem celého všehomíru a bude předvádět zázraky a neuvěřitelná znamení. Také dá nešťastným lidem zvrácenou moudrost, takže objeví prostředek, jak může jeden člověk vést rozhovor s jiným z jednoho konce země na druhý. V té době také lidé budou létat vzduchem jako ptáci a sestupovat na dno moře jako ryby. A až toho všeho dosáhnou, stráví tito nešťastní lidé své životy v pohodlí, aniž by věděli, ubohé duše, že je to podvod antikrista. A on, bezbožník!, také tak naplní vědu domýšlivostí, že sejde na scestí a povede lidi ke ztrátě víry v existenci Boží ve třech Osobách.
Pak dobrotivý Bůh spatří úpadek lidstva a zkrátí ty dny kvůli těm, kdo mají být spaseni, protože nepřítel chce svést pokušením i tyto vyvolené, bude-li to možné... pak se náhle objeví meč trestu a usmrtí zvráceného a jeho služebníky.
Překlad: D. Grof