neděle 26. října 2014

Církev a věčné trvání


Církev a věčné trvání
Br. Anthony, T.O.S.F.
Všichni jsme ve válce proti Zlému, světu a svému vlastnímu tělu. Mnozí z nás jsou si vědomi této války a proto děláme vše, co můžeme, abychom vytrvali do konce a dosáhli blaženého patření a žili ve slávě s anděly a svatými pod Boží vládou Svaté Trojice. Na druhé straně ten odporný had zvaný satan dělá vše, co umí, aby stáhnul s sebou do pekla co nejvíce duší, než se jeho čas završí. Zhruba v polovině 20. století se tomuto otci lži podařilo učinit něco, co katolíci do té doby nemohli pochopit. Podařilo se mu, aby sám papež schválil mešní ritus který byl pohromou pro duše.
ALE JAK SE TO MOHLO STÁT?!
Jak mohl papež promulgovat mešní ritus, který je nebezpečný pro duše? Není to v protikladu ke slovům Našeho Pána, když řekl: „Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.“? Odpověď je ne!
Co se myslí věčným trváním Církve?
„Církev je trvalá, to jest, zůstává a zůstane až do konce světa institutem spásy založeným Kristem.“
(Fundamentals of Catholic Dogma, Dr. Ludwig Ott, str. 296)
Z této definice můžeme vysvětlit nezničitelnost, dokonalost a svatost Církve. Víme, že Náš Pán ji nikdy neopustí ani ji nenechá padnout. Myslet si něco jiného by bylo nazvat Našeho Pána lhářem, což je naprosté rouhání. Vyvstává tedy opět otázka: „Jestliže je Církev trvalá, jak může mít mešní ritus, který je nebezpečím pro duše a uráží Boha?“ Odpověď na tuto otázku leží v neschopnosti rozlišit mezi Církví a papežem.
Musíme si pamatovat, že papež není skutečnou hlavou Církve. Ona není jeho mystickým tělem. Zatímco on je jejím viditelným představitelem na zemi, její existence jako prostředku posvěcování se od něj neodvozuje. Přesně řečeno se odvozuje od samotného Našeho Pána. Je to Náš Pán, kdo je skutečnou hlavou Církve. Proto je to Náš Pán, kdo je jediným zdrojem trvání Církve.
„Skutečný důvod trvání Církve Kristovy leží v jejím vnitřním vztahu s Kristem, který je Zakladatelem Církve (1 K 3:11) a s Duchem svatým, který v ní dlí jako podstata a životní princip.“
(Fundamentals of Catholic Dogma, Dr. Ludwig Ott, str. 297)
„Důvod pro tuto schopnost přežití leží nikoliv v právní podstatě Církve, ale v nezničitelnosti propůjčené jí stálou přítomností Ducha svatého a Krista samého. Viditelná hierarchie, složitá Církevní organizace se nedá oddělit od lidských nedokonalostí, ačkoliv je částí záměru Našeho Pána od počátku, nemá v sobě prvek nesmrtelnosti.“
(The Teaching of the Catholic Church, Vol. II, Ed. Canon Smith, 1947, str. 730)
Církev je dokonalá, svatá a vždy neomylná. Bude vždy prostředkem posvěcování a spásy. Na druhou stranu jsou její členové hříšní a velmi omylní. Ztotožňovat papeže s Církví vede ke stejnému zmatenému myšlení jako u těch, kteří nemůžou přijmout, že papež může promulgovat špatný mešní ritus bez toho, že by to mělo vliv na věčné trvání Církve. Papež a Církev nejsou identičtí. On je jejím sluhou. Je jeho povinností zachovávat a věrně vykládat učení Církve. Jestliže se mu to v kterékoliv době nedaří, přestává jednat v jejím jménu. Máme-li toto na paměti, měli bychom být schopni pochopit, že promulgace Novus Ordo Missae nebyla krokem Církve. Byl to krok papeže, který ho promulgoval svým vlastním jménem a nikoliv jménem Církve. Ano, je pravda, že Novus Ordo Missae je v Církvi (tj. je praktikován jejími členy), ale není z Církve. Protestantizovaná liturgie jí nikdy nemůže patřit. Může patřit jen jejímu nepříteli.
Jestliže se chceme v našich životech zbavit oné pohromy nazývané Novus Ordo Missae, přestaňme ji podporovat tím, že ji odmítneme celebrovat nebo se na ní účastnit. Řekněme Římu, že chceme zpět náš římský ritus mše. A nebojme se odhalovat Novus Ordo Missae jako to, co opravdu je:
NÁSTROJ ZLÉHO K ZAVEDENÍ DUŠÍ DO PEKLA!
Chraňte, prosím, svou duši. Navštěvujte tradiční mši, užívejte tradiční svátosti, modlete se růženec, rozjímejte a milujte Našeho Pána celým svým srdcem, myslí a duší.
Ať vám Bůh žehná!
Překlad: D. Grof