neděle 26. října 2014

Benedikt XVI.: „Za mnohé“ znamená „za všechny“


Benedikt XVI.: „Za mnohé“ znamená „za všechny“
Margaret C. Galitzin
Recenze knihy Ježíš z Nazareta papeže Benedikta XVI., Ignatius Press, San Francisco, 2011, díl 2., str. 362
Ve své knize Ježíš z Nazareta (díl 2.) se papež s mnoha tématy vypořádává za pomocí „neotřelé a smělé“ teologie. Takto to popisuje reklama na tento bestseler.
Ve skutečnosti tato teologie a metoda nejsou pro papeže Ratzingera, jakožto dlouholetého zastánce biblického historicismu (metody zavržené sv. Piem X.), nové. Co je historicismus? Stručně řečeno, historicismus tvrdí, že Písmo sv. a tudíž Zjevení není objektivní, ale musí se číst v kontextu doby.
http://www.vendee.cz/images/clanky/A_034_Nazareth3.jpg
Joseph Ratzinger to sám vysvětluje v díle Teologický pluralismus. Říká nám, že se pravda postupně odkrývá v kontextu dějin. „Plnost pravdy neexistuje v žádném bodě dějin,“ tvrdí, ale člověk ji „musí hledat v souhrnu dějin víry a ve svém odhodlání překročit hranice sebe sama.“ (1)
Ve zkratce řečeno, pravda na základě tohoto „nového“ výkladu nabývá relativistickou povahu přístupnou nepatrným, nebo ne zcela nepatrným, změnám tak, jak lidstvo postupuje dějinami.
Konsekrační formule
V kapitole V. své nové práce zkoumá Benedikt konsekrační slova, která přejmenoval na „slova ustanovení“ [Words of Institution, Einsetzungsbericht, Einsetzungsworte] pronášená nad posvátným kalichem: „Toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé“ (Marek 14:24), k čemuž Matouš přidává „za mnohé na odpuštění hříchů” (26:28).
Progresivisti vykládají slova „za mnohé“ ve významu „za všechny“, což odpovídá jejich ekumenickému cíli, totiž aby mohli říci, že každý může být, nebo už je, spasen Krví Kristovou. Z tohoto důvodu se až dosud v anglickém (stejně jako v českém – pozn. překl.) překladu v Novus Ordo mši říká „za všechny“ a nikoliv „za mnohé“. Katoličtí tradicionalisté ale na základě stálého učení Církve tvrdí, že tato slova znamenají něco jiného. Katechismus Tridentského koncilu k tomuto tématu říká:
„Přidaná slova za vás a za mnohé jsou vzata částečně z Matouše a částečně z Lukáše, ale katolická Církev je pod vedením Ducha Božího propojila. Slouží k tomu, aby stvrdila plody a výsadní postavení Jeho utrpení. Podíváme-li se totiž na hodnotu tohoto utrpení, musíme vyznat, že Vykupitel prolil Svou krev za spásu všech, ale jestliže se podíváme na plody, které tím lidstvo získalo, snadno zjistíme, že nenáleží všem, ale mnohým z lidstva...
„Když tedy Náš Pán řekl: Za vás, myslel tím buď ty, kteří byli přítomni, nebo ty, kteří jsou v židovském národě vyvolení, jako byli učedníci, ke kterým hovořil, s výjimkou Jidáše. Když dodal a za mnohé, chtěl být chápán tak, že tím míní zbytek těch, kteří jsou vyvolení mezi Židy a pohany. Oprávněně tedy nebyla použita slova za všechny, protože v tomto místě se mluví o samotných plodech Utrpení a Jeho Utrpení přineslo plody pouze vyvoleným.“ (2)
Toto je jasné učení katolické Církve, které bylo všeobecně aplikováno do Druhého vatikánského koncilu.
Zmatený jazyk vedoucí k mylnému závěru
Od Druhého vatikánského koncilu byl do teologie zaveden zmatený jazyk a uvažování. Benediktova kniha se nese v tomto stylu: Přečtete si některé odstavce a přemýšlíte, co vlastně řekl. Nakonec, když si trochu zvyknete na progresivistickou hantýrku, se vám začne zdát, že jste možná něco pochopili. Takovéto popletené teologické vyjadřování je také tu a tam roztroušeno v jeho rozpravě na téma „za mnohé/za všechny“:
Jaký význam přisuzuje Benedikt Kristově Krvi prolité „za mnohé“?
Papež Ratzinger za použití citace luteránského teologa Joachima Jeremiase zvažuje, že „mnoho“ znamená ve Starém zákoně „souhrn“ a tudíž by se mělo přesněji překládat jako „všechny“. Myslí si, že „slovo ´mnohé´ bylo z toho důvodu přeloženo v mnoha jazycích jako ´všechny´“.
Na místo aby se odvolával na tradici nebo církevní Otce a Učitele, kteří se tímto předmětem zabývali, rozhodl se představit jiné „převažující názory dneška“ - v tom smyslu cituje učení dalšího luteránského teologa Ulricha Wilckense. Tím ale jen ukazuje další selhání předpokladu shody pojmů „mnohé“ a „všechny“.
S použitím historické metody Benedikt promýšlí „Ježíšovu základní interpretaci svého poslání“. Podle něj má Kristovo poslání univerzální povahu, protože věděl, že má umřít za lidstvo. Rodící se Církev pomalu začala chápat něco z jeho poslání. Postupně si uvědomovala, že Kristus zemřel za Židy i pohany. Dnes, když zkoumáme jeho poslání „vykoupit všechny“, dále prohlubujeme toto chápání a uvědomujeme si, že Kristus skutečně zemřel za všechny. Aby papež podpořil tuto historicistní interpretaci, cituje dalšího protestantského teologa Ferdinanda Kattenbusche“. (str. 137-138)
Přestože v závěru připouští, že „za mnohé“ může být doslovnějším překladem tohoto textu, prohlašuje, že správnějším chápáním textu je, že se vztahuje „na všechny“.
Toto je ta „neotřelá a smělá“ progresivistická teologie Benedikta XVI. Hovoříme-li přesně, nelze ji nazývat učením Církve, protože on [v této věci] ani nehovoří jako papež, ale jen jako soukromý teolog.
Citace protestantů
Podle mne je paradoxní, že Benedikta XVI. nenapadlo nic lepšího, než citovat protestantské teology, když chtěl vyložit biblické texty a nastolit pravdu katolické víry a to v tak subtilní záležitosti jako je konsekrační formule. Skutečně v prvním a druhém díle knihy Ježíš z Nazareta hojně cituje protestantské učence.
Jen na sedmi stranách, kde se vyjadřuje k slovům „za mnohé“ z konsekrační formule, cituje luteránské teology Joachima Jeremiase a Ulricha Wilckense a stejně tak protestantské teology Ferdinanda Kattenbusche a luteránského pastora Dietricha Bonhoeferra (str. 131-137). Posledně jmenovaný, který je zvláštním Benediktovým oblíbencem, byl raným zastáncem ekumenismu a končil přemítáním o „nenáboženské Církvi“. Konečně i těch několik katolických zdrojů, na které se papež odvolává, je progresivistických.
Jediné jasné závěry, ke kterým mohu v souhrnu dojít, jsou ty, že jeho myšlení:
  • je zmatené a komplikované;
  • předpokládá historicistní výklad Písma sv.;
  • předpokládá vývoj dogmatu;
  • je založeno na protestantských zdrojích;
  • je velmi odlišné od učení Tridentského koncilu
***
Poznámky:
(1) Srovnej Atila Guimares, Will He Find Faith, str. 167-169
(2) Tridentský koncil, “O formě Eucharistie”
Překlad: D. Grof